stále Na Cestě na Blog.cz

Druhy den rano se ponekud nerozhodne vypravuju do Icy, puvodne s myslenkou na nejake koupani, nakonec si tam ale jen nechavam dve hodinky na prestup, ochutnavam jine ceviche, okukuju namesti, kontroluju maily a nadavam si, jak jsem cestou v autobusu prisla o mobil. Marne se snazim dovolat svemu hostiteli do Limy - jak jsem pri sve prvni ceste hojne vyuzivala Hospitality Club (www.hospitalityclub.org ), tentokrat ani jednou, ale posledni dve noci v Lime bych rada s nekym pokecala, popila a potancila….Ale ani tuk, vyrazim teda s tim, ze nejaky hostel to jisti. Pri nastupu se zdravime nejakyma batuzkarema, vsichni - i mistni, jsou ponekud zmateni systemem nastupu do busu - vsechno nastupuje po jednom, malejma dverma s kamerou nahore, kam vzdycky prijede bus, nechavame se ohledat securitakem s detektorem kovu….no pusobi to divne, ale kdyz tu ctu v novinach, jak pasazeri cestou vztahli pistole a oloupili cely bus, asi se neni cemu divit. I v Cuscu si nas nataceli na kameru. Prijezd do Limy klasicky NEKAM na NEJAKOU nocni ulici /centralni autobusak tohle mesto nema. No pri prijezdu to ani tak nevadi,ale kdyz si vzpomenu, jak jsem se snazila odjet minule do Huarazu….eh. Lovim zmineny par s batohy, vyklubou se z nich mili argentinci, taktez vahajici co dal. Dovolavam se sestre sveho hostitele, oni nachazi hostel ve stejne ctvrti, takticky vyzvidaji od policajta, kolik se tak plati, vyjde to na prijatelnych 5solu na hlavu. Taxikar je silene ukecany, nicmene je krasne dotlaci k tomu, ze skonci v uplne jinem hostelu, nez puvodne chteli….no je to jejich boj, stacilo trvat na svem, ale utvrzuje me to v mem nazoru na taxikare….kamkoli jsem pachla, mela jsem s nimi jen ty nejhorsi zkusenosti. (jo a nejvetsi vydaje-za stejnou castku, kterou jsme platila v Caracasu za cestu z letiste do centra, jsem ve Venezuele existovala dalsich 8dni!)

Z poulicni budky volam memu hostiteli, srazime se pred McDonaldem v Parque Forestal - proflaklym to orientacnim bodem v drahe, ciste a batuzkarske ctvrti Miraflores, jedeme se k nemu domu seznamit se sestrou, toho casu ovsem priserne nachcipanou, cili pocekame na Diega - spolecneho kamarada a jsem odlifrovana k nemu domu. Dum v nemene snobske ctvrti Barranco je fakt krasny. Jde asi o nejstarsi domy v Lime, drevene, se stropy v dobrych peti metrech. Dostavam klice I s patricnou instruktazi (vlejza se pres tri zamky, nektere protismerne…) a vyrazime cosi poveceret… Je tu klidek, az si nepripadam v Peru. Pohodicku kazi jen telefonat Segry, ktera me varuje, ze letiste v SaoPaulu pry je kvuli zaplavam zavrene taky.

Coz je ma prvni myslenka I druhy den rano, vyrazim hledat internet, at zjistim co a jak. V Barrancu je okolo pul osme vsechno zavrene, tak se prepravuju do Miraflores, kde jsou na blaznive gringos, vstavajici brzo, pripravenejsi. System mikrobusu si tentokrat opravdu uzivam - zadne zastavky, zadne jizdni rady, jen jmena hlevnich bodu, kudy mikrobus projizdi, nacmarane na boku…nejjistejsi je proste se porad ptat…ridic ridi, ci spis se RITI, ze dveri visi cobrador, cili vyberci, halekajici zastavky do virvalu ulice a taky upozornujici ridice, kde bude kdo vystupovat. Obecne se stavi na rozich bloku. Na zastavkach postavaji chlapi s deskama, zapisujici kdo projel, za maly obnos tak ridic zjisti, jak daleko pred nim je mikro jednouci po stejne trase….A pak se ho snazi predjet, aby urval vic pasazeru. V Cuscu tohle provozuji I vetsi autobusy a malem jsme se cestou co Pisacu slusne nabourali…..

O odletech nezjistim nic, zato si davam spicha s Carlosem, s kterym jsme se protancovali do rana bileho ve famoznim baru Ukukus…. Nacez spolu procouravame, teda spis projizdime, mesto. V trznicich kupuju co jsme si naplanovala, fascinuje me trh Polvos Azules , kde se da koupit temer vsechno, zejmena piratske. Rikam si, jak mi budou chybet trhy, kde jde koupit cokoli v jakemkoli mnozstvi - od nakladaku ovoce, po praci prasek na vahu. Presne mi to chybi, kdykolipotrebuju TRI tuzkove baterky do celovky - a v cele Evrope se proda Navecer se opet muzu rozpulit, chvili posedime s mym hostitelem, pak vyrazime s Carlosem na okruzni jizdu 'Kde maji lepsi PiscoSour?' Mam v planu opet se poradne utahat do letadla, jak jinak totiz prezit 24h cestu… Jeste nasavam posledni zbytky tepla, dokonce slejzame na plaz, okoupat nozky….. Zaplavani jsem bohuzel nestihla, pro pristi navstevu Limy si slibuju zkusit surfovani....:)

Let do Evropy probiha celkem standartne, vyhledy z okynka tentokrat paradni, jedinymi vadami na krase jsou: ranni cekani na Carlose, ktery mi mle vnucuje odvoz na letiste, ale dohani me k silenstvi svoji nedochvilnosti, letiste v SaoPaulu, naprosto chaoticke, bez jakehokoli informacniho okenka, s personalem komunikujicim pouze portugalsky a begtami za 12USD, batoh, ktery mi neprileti do Vidne, ale zustava zapomenut v Parizi na CDG a ulet v komunikaci se Surem, kteryzto me ceka o den pozdeji, cili na letiste prijizdi nakvap o 4,5h pozdeji nez ja.....Alespon mi stiha priletet batoh s dalsim letem od Eifelky. Tradicne mirim na cajik vo Cajovny Na panskem dvore...a najednou mi pripada, jako bych odtamtud odesla den predtim..............

Tim, ze jsem se rozhodla vyrazit na offrroadovou vypravu s Juliem, nezbylo mi ted nez nejak smysluplne stravit tri ci ctyri dny zbyvajici do planovaneho odjezdu. Aklimatizovana jsem byla dukladne, ve Fiambale bylo nechutnme horko, a jako jedine rozumne reseni se jevil dalsi stop do Las Grutas a nejaky vrchol v jejich okoli - tedy nejlepe San Francisco, snadno pristupne od silnice v hranicnim prusmyku. Kdyz jsem sve plany nahodila Jonsonovi, opet mel pohotove po ruce reseni-nasledujici den pry jeho znami jedou do Chile, tak by me mohli svezt. Tak se taky stalo.

Osmnactihodinova cesta z Cusca do Nazcy zacala klasicky-s mym spolucestujicim ze Santiaga jsme dorazili s patricnym, pri prodeji tolikrat vyzadovanym predstihem, stihli zjistit, ze pro vstup na nastupiste je nutne zaplatit jakysi poplatek (smesne vyse,lec bez nalepky jako by jeden nebyl), ucinit tak, koupit vajickovy sendvic, navstivit mistni zachodky…..No a najednou zbyvala do odjezdu chvilicka. Kdyz jsme vylezli na nastupiste, uvideli jsme pusobive defile autobusu vsech moznych spolecnosti-az na tu nasi.

Pri odjezdu na zaplaceny tridenni vylet do dzungle stala se mi vec nevidana - nevyrazili jsme se zpozdenim, ale o tri hodiny driv! Lehke vyruseni u snidane mi nijak nevadilo, behem 10ti minut jsem nahazela par veci do batohu, zbytek nechala v hostelu (coz melo za nasledek, ze jsem s sebou nemela nic nepromokaveho a musela se pred spanim vzdycky pekne pomodlit, aby moc nemocilo) a byla odlifrovana do pristavu.